Předci koně

Equus

29. prosince 2011 v 12:12 | Emili
Konec bohaté historie koní.Posledním článkem v dlouhém řetězci je konečně rod Equus. Rod všech moderních koňovitých. První druhy se objevily asi před 4 miliony let. Má již pouze jeden prst i když postranách jsou ještě zbytky po druhém a čtvrtém prstu. Moderní koně však ještě stále nosí geny pro tyto prsty a občas se objevují v podobě atavismů.První druhy jako byl například Equus simplicidens vykazují ještě určité znaky rodu Dinohippus. Mají ještě obličejovou prohlubeň i když jen velmi malou. Mají tělo podobné zebrám a kratší lebku podobnou oslu. Rané druhy úspěšně existovaly po boku jiných dnes již vymřelých rodů. Patřil sem například jiný jednoprstý rod Astrohippus nebo jiná větev, kterou reprezentoval například rod Hipparion.V pozdním pliocénu asi před 2,6 miliony let přešly koně ze Severní Ameriky do starého světa a mimo jiné osídlily i Afriku, kde diversifikovaly do podoby dnešních zeber. Jiní osídlili Asii, střední východ a v druhé vlně opět severní Afriku. Některé druhy rodu Equus osídlili i Jižní Ameriku. Tento rod patří mezi nejúspěšnější druhy z čeledi Equidae.Do dnešních dnů přežil jen zlomek z celkového počtu druhů a rodů, které se podílely na evoluci koňů. Nejbližší příbuzní Equus caballus jsou divocí koně,z nichž nejznámější jsou asijští koně Převalského a evropští tarpani.Tyto druhy koně jsou už však vyhynulé jako tarpani nebo kriticky ohrožené jako kůň Převalského.Na záchranu koní Przewalského se však zasloužila pražská ZOO a vrací je zpět do volné přírody,kde byli z pastev vytlačováni domácími zvířaty.Založila i jejich plemennou knihu.




Pliohippus

29. prosince 2011 v 11:30 | Emili
Byl to tříprstý kůň, který žil asi před 15 miliony let. Postupnout ztrátu postranních prstů u tohoto rodu je možné sledovat v průběhu tří vrstev. Pozdní rody Pliohippa již mají jen jeden prst a vyvinul se z nich rod Astrohippus. Pliohippus byl donedávna považován za přímého předka koní. Pozdější výzkumy však ukázaly, že se pravděpodobně jednalo o vedlejší větev velmi blízce příbuznou dnešním koním. Pliohippus se již velmi podobá dnešním koním až na dva významné rozdíly. Pliohippus má hlubokou obličejovou prohlubeň, kdežto dnešní kůň nemá žádnou. Pliohippus má zuby silně stočeny, kdežto dnešní kůň je má přímé.



Parahippus

29. prosince 2011 v 11:16 | Emili
Asi před 23 miliony let se objevil rod Parahippus.Stepní vegetace roste v nepříznivých podmíkách, je tvrdá, často vyztužená křemičitými sloučeninami. Proto i stoličky koní zmohutněly a na korunkách se objevil cement. První, kdo si tuto vymoženost opatřil, byl Parahippus, koník žijící v několika druzích a hlavně již v početných stádech v oblastech, kde se i dnes rozkládají travnaté prérie. Vývoj nohou jde kupředu, postranní prsty zakrňují, prostřední prst mohutní a jeho kopyto mění tvar. Zkarňuje lýtková i loketní kost, stavba nohy se zjednodušuje a zdokonaluje. Výkonnost a rychlost běhu stoupá.




Meryhippus

29. prosince 2011 v 11:06 | Emili
Postupně, jak se měnilo životní prostředí začali "koně" spásat trávu, což si vynutilo prodloužení krku a výrazné změny na zubech. Oči se jim přesunuly až téměř na vrchol hlavy a to zajistilo daleko širší zorné pole, než měli dosud. Také uši se jim prodloužili a stali se pohyblivějšími, a tím užitečnějšími při tělesné lokalizaci i slabých zvuků. Záhy vznikla celá řada různých forem koňovitých savců. Na území Severní Ameriky to bylo šest hlavních, dobře odlišených skupin. Nejvýraznějším byl Merychippus, který žil asi před dvaceti miliony let.Meryhippus byl pravděpodobně po několik milionů let společníkem Miohippa a některých dalších příbuzných druhů jako třeba Megahippa, který byl dokonce větší, než jsou současní koně. Avšak všechny tyto druhy, přizpůsobené spíše ke spásání listí, nakonec nebyly schopny se přizpůsobit změnám životního prostředí a vyhynuly. Meryhippus již byl k životu v otevřené travnaté krajině přizpůsoben dobře. Měl dlouhé končetiny, které mu umožňovaly snadný útěk před nepřáteli, a ačkoli měl stále ještě tři prstyv váhu jeho těla již nesl pouze prst prostřední, zatímco postranní postupně zakrňovaly. Měkké nášlapné polštářky na prstech zmizely a vyvvinuly se pružné vazy které prostřední prst ovládaly a podpíraly při stále se zvětšující zátěži Merychippus měl rovný, dlouhý hřbet a poměrně těžkou lebku. Jeho výška dosahovala asi 90 cm.



Miohippus

29. prosince 2011 v 10:46 | Emili
Typický Miohippus byl větší (asi 60 cm a více) než typický Mesohippus a měl delší lebku.U Miohippa se objevuje navíc jeden proměnný vrcholek na horních lícních zubech. Později se tento vrcholek stává charakteristickým znakem zubů u pozdějších druhů koní. Je to krásný příklad toho, jak se původní variace uvnitře druhu stává charakteristickým znakem pozdějších druhů.Dříve se myslelo, že se Miohippus postupně transformoval v rod Mesohippus anageneticky. To znamená, že dále pokračoval ve vývoji jen Miohippus. Tyto dva rody se překrývaly asi o 4 miliony let.Druhy rodu Miohippus žily asi před 36-25 miliony let.



Mesohippus

29. prosince 2011 v 10:31 | Emili
Mesohippus se objevil asi před 40-32 miliony let. Byl opět o něco větší než Epihippus. V kohoutku měřil asi 45-60 cm. Měl ještě k
lenutý hřbet,
ale nohy již byly delší a počet prstů na předních nohou se snížil na tři. Mesohippus našlapoval už jen na tři prsty předních i zadních končetin. Objevily se také náznaky vývoje třenových zubů a řezáků schopných silnějšího stisku a odkusování. Stoličky však ještě něměly cement. V čelisti zůstává pouze poslední malý třenový zub. Rozdíly ve stavbě těla vyplývaly z přizpůsobování se měnícímu se prostředí. Mesohippus totiž opustil podmínky husté džungle, která se postupně měnila v křovinaté oblasti, podobné dnešnímu buši. Tady vyhledával nízký podrost a keře, na nichž se pásl. Ke ztrátě čtvrtého prstu přední nohy došlo zřejmě proto, že stále větší část váhy zvířete se přenášela na sílící prostřední prst - výmluvné svědectví o změně vlastností půdy, na kterou zvíře došlapovalo. Mesohippus byl však již zvířetem rychlejším. Následkem ústupu vlkhého pralesního prostředí se dosud měkká půda podstatně zpevnila a vyžádala si tak změnu stavby chodidla. Prodloužení končetin bylo zase podmíněno volnějším pohybem na delších trasách, vyžadujících větší rychlost. Prodloužení hlavy a posun očí výše do stran bylo výsledkem nutnosti sledovat větší část obzoru. Všechny tyto změny prozrazují počínající převrat ve způsobu ochrany, posun od skrytého způsobu života k aktivnějšímu stylu, založenému na sledování napřátel a na včasném útěku. Pozůstatky známe ze Severní Ameriky, ale někteří paleontolové se domnívají, že jeho předkové příšli po pevninském mostě ze Sibiře.





Hyracotherium

29. prosince 2011 v 10:04 | Emili
Hyracotherium bylo malé, v kohoutku nanejvýš 40 cm vysoké zvíře (jeho velikost je srovnávána se psem - foxteriérem) s vypouklou zádí, malou hlavou, krátkými čelistmi a očima téměř ve středu hlavy, což omezovalo vidění do strany, zato však zlepšovalo prostorové vidění. Tělo bylo štíhlé a lehké, končetiny poněkud krátké, hrudní byly opatřeny čtyřmi prsty, na pánevních končetinách pak byly zachovány tři prsty. Prsty byly chráněné nehtovitými kopýtky, hyracotherium však zřejmě našlapoval na měkké polštářky za kopýtky.Srst hyracotheria měla zřejmě podobný vzhled jako srst dnešních jelenů a pravděpodobně měla světlé skvrny nebo pruhy na tmavém podkladě - hyracotherium byl tvorem, který obýval prales, a takové ochranné zbarvení je běžné u žijících býložravců, kteří žijí ve stejném prostředí.




 
 

Reklama